Obecně známý názor zní, že při onemocnění srdce platí okamžitý zákaz sportování. Výsledkem
je téměř paušální osvobozování od tělesné výchovy, či
nepovolování systematického
tréninku u osob s poruchami srdce, a to také v neopodstatněných
případech.
Naopak, zákaz sportování je příčinou nejen zbytečného zanedbávání rozvoje funkčních schopností, ale také částečné izolace od kolektivu s negativními psychickými
důsledky.
V
praxi je potřebné při rozhodování o povolení sportování (i soutěžního), ale i o zařazení
do tělesné výchovy, postupovat individuálně, přičemž třeba vycházet z diagnózy a ze stádia či funkčních projevů poruchy.
Může se například jednat o diagnózu - aortální stenóza
kombinovaná s aortální dilatací, která za předpokladu,
že jde o lehkou formu, není důvodem pro žádná omezení. Postižení mohou
vykonávat i maximální zatížení vnitřně systematického tréninku.
Opakovaně je třeba zdůraznit, že to platí pouze pro lehké formy (!) těchto poruch.
V případě aortální stenózy
to znamená, že rozdíl mezi
systolickým tlakem v levé komoře a v aortě (za místem
zúžení) nepřesahuje hodnotu
20 torrů. Aortální insuficience se označuje za lehkou v případě, že regurgitace (krev vracející se ve fázi diastoly z aorty přes nedomykavou chlopeň zpět do
levé komory) nepřesahuje 25 %
systolického objemu (množství krve vyvrhnuté v systole z levé komory do aorty).
Posouzení stavu předpokládá
odborné kardiologické vyšetření.
Pokud se ukáže, že jde skutečně o lehkou formu postižení aortální chlopně, není třeba přestávat sportovat nebo se věnovat kulturistice, ovšem bez užívání speciálních preparátů (ovlivňují činnost srdce).
