Brokové náboje

Z nesprávně nastřelené zbraně může velmi dobrý střelec dosáhnout i vynikají­cího seskupení. Jeho střed­ní zásah však bude všude jinde, jen ne v žádaném mís­tě na cíli (záměrném bodě, středu cíle apod.). Naopak platí, že z dobře nastřelené zbraně je možné dosáhnout jednotlivých vynikajících vý­sledků. Na vlastní velikost seskupení jednotlivých ran ovšem nastřelení zbraně ne­má vliv. Vzhledem k tomu, že faktorů, které ovlivňují rozptyl je více platí, že dob­ře nastřelená zbraň vytváří sice důležitý předpoklad pro přesnou střelbu (je vlastně její technickou pod­mínkou), není však jejím vý­hradním garantem.

Máme-li zajistit zásah do „desítky" (sportovní terč), nesmí se muška dlouhé zbraně odchýlit od správné­ho směru (z pozice „rovné mušky") více než o 0,22 mm (na 10 m vzdálenost - vzduchovka), 0,144 mm (na 50 m vzdálenost - malorážka). Pokud se hlaveň a zad­ní část zbraně (pažba) od­chylují od správného směru na tutéž vzdálenost, je od­chylka zásahu na terči rovna odchylce zbraně. Aby byla například zasažena „desít­ka" ze vzdálenosti 10 m na běžných sportovních ter­čích pro dlouhé zbraně, od­chylka nesmí být větší než 2,75 mm, z 50 m nesmí být větší než 9 mm, ze 300 m nesmí být větší než 54 mm.

Vzhledem k možnému od­chýlení zásahů na terči jako důsledku změněných pod­mínek subjektivního vnímá­ní, musíme počítat v hodno­cení osvětlení mířidel a osvětlení terčů (cílů) zejména u otevřených mířidel s vli­vem slunce, popř. umělého osvět­lení.

U krátkých zbraní (nejčastěji jsou užívaná otevřená mířidla) vě­nujeme velkou pozornost mušce. Její povrch nesmí odrážet světlo, protože při osvětlení mušky napří­klad zprava se vytvoří na pravé straně odlesk, který jakoby odtlačil mušku doleva a všechny zásahy budou odchýlené vpravo. Vytváření odlesku se zabraňuje matová­ním jejího povrchu, nejčastěji sa­zemi (očazením) těsně před střel­bou. Také v rýhování vnitřní stra­ny plátku hledí je již dán výrobcem dobrý předpoklad proti odlesku světla na jeho ploše.

Další důleži­tou pomůckou, zejména střelců z dlouhých zbraní, je dobrý tunel mušky, který má mušku chránit před přímým osvětlením. Osvětle­ní terčů je velmi důležité. Zejména by se nemělo měnit během střel­by. Na to většinou střelec nemůže mít vliv. Při cvičné, případně sou­těžní střelbě je však užitečné se­známit se s podmínkami na střel­nici i z tohoto hlediska a, pokud to okolnosti dovolují, změnu v osvět­lení terčů si předem odzkoušet. Na krytých střelnicích je třeba se vypořádat s faktem, že umělé osvětlení může více namáhat zrak a přizpůsobit tomu zejména délku pohledu přes mířidla při vlastním zamiřování.

Také vliv větru může být značný na přesnost střelby. Zejména při větru proměnlivém bývá pro sportovní střelce složité přizpůsobit se těmto náročným podmínkám. Kromě snižování sta­bility ve střelecké poloze vítr fou­kající proti směru střelby zmenšu­je rychlost střely a způsobuje nižší zásahy, naopak vítr foukající ve směru střelby zásahy vyšší. Vítr foukající zprava odchyluje vlevo a naopak. Meteorologické podmín­ky, které se v průběhu střelby mě­ní, mohou mít značný vliv na přes­nost střelby. Proto je třeba znát je­jich vliv na trajektorii střely a prakticky vyzkoušet jak je možno tyto vlivy minimalizovat.

Při střelbě v nepříznivých povětr­nostních podmínkách má velký vliv zejména proměnlivý vítr, je­hož vliv roste s dálkou střelby. Nastřelení zbraně a případná násled­ná závodní střelba v těchto pod­mínkách podléhá předem stanove­né taktice.
Střelec může volit podle své spor­tovní formy a zkušeností několik základních variant střelby:
a) může zbraň nastřelit a svižnou střelbu volit v klidových bezvětr­ných pauzách nebo
b) si v nástřelu ověří velikost „vě­trné odchylky" a pro „větrné oka­mžiky" pak předem přecvakává mířidla o větrnou odchylku.
Vari­anta přenášení záměrného bodu je, díky malé přesnosti ve schop­nosti přenosu záměrného bodu na relativně velké vzdálenosti v po­rovnání s velikosti terče, ve spor­tovní střelbě prakticky nevyužitelná. Velkou chybou, především začá­tečníků, je reagování na nestan­dardní podmínky změnou obrazce mířidel (např. zvyšování zásahu na terči přes hrubou mušku je vysoce nepřesné). Je iluzorní předpoklá­dat vytvoření nějaké osobité do­vednosti a její využití v těchto situ­acích.

Základ pistolového velkorážného náboje je tvořen nábojnicí, většinou mosaznou nebo poniklova­nou, v některých případech hliní­kovou. Z vnější strany nábojnice je do jejího dna uprostřed zasunuta zápalka (při středovém zápalu), která může být typu Berdan (ne­hodí se pro přebíjení, neboť otvor pro výšleh plamene zápalky-zátravky není v ose nábojnice a zá­palka se proto velice špatně ze sta­ré nábojnice odstraňuje) nebo ty­pu Boxer, kde zátravka je v ose ná­bojnice. V nábojnici je dále určité množství bezdýmného střelného prachu. V otevřeném konci náboj­nice je zasunuta střela, olověná či oplášťovaná, která je držena v ná­bojnici zaškrcením.

Běžná kontrola jednotlivých nábojů v balení (krabičce) by měla být samozřej­mostí. Mnohdy stačí alespoň optická kontrola. Při preciznější kontrole střelci kontrolují uložení zápalky v nábojnici, měří průměr střely, kontrolují zaškrcení střely v nábojnici. U střel typu diabolo je samozřejmě důležité vzhledem k použitému měkkému materiálu kontrolovat, případně vyřazovat střely se zhmožděninami v zadní části. Velmi nepříznivě na let stře­ly působí rýhy byť drobné, a její poškození na přední části.

Kontro­la nestejnoměrnosti okraje náboj­nice je také součástí základní kon­troly střeliva. V situaci, kdy do nábojové komory nebude chybný ná­boj plně zasunut, nedojde k jejímu uzavření. Zbraň nebude schopna střelby.
Pro případnou další me­chanickou kontrolu je dobré napl­nit zásobník pistole a nasucho ruč­ním natahováním závěru (prst mi­mo spoušť) jeden náboj po dru­hém nechat projít zbraní, nábojo­vou komorou (vymezení bezpeč­ného směru s kontrolovanou ori­entací ústí hlavně přitom musí být samozřejmou podmínkou, která celé činnosti předchází). Při mechanické kontrole je současně vhodné sledovat, zda mají všechny náboje zápalku dostatečně hlubo­ko zasunutou, pohledem i rukou kontrolovat, zda nemají otřepy či jiné chyby.

Při přebíjení nábojů pro vlastní potřebu je důležité ta­ké dbát přesného zaškrcení střely. Při zaškrcování dojde k přitažení konce nábojnice ke střele. Nedo­statečné zaškrcení může vést k uvolnění střely z náboje nebo do­chází k závadám při zasouvání ná­boje do hlavně. Přílišné zaškrcení může výrazně zvýšit tlaky v nábo­jové komoře zbraně při výstřelu a může vést i ke zmenšení průmě­ru střely a tím k jejímu nedokona­lému vedení v hlavni zbraně, což se samozřejmě musí projevit na přesnosti. Zejména každý soukro­mě vyrobený náboj by měl projít kontrolou nábojovou komorou ne­bo hlavní, měl by být také vizuálně zkontrolován.

Na počátku každého výstřelu je rozběhnutí úderníku a jeho náraz na zápalku. Střelci si běžně kladou otázku, jak dlouho tento proces tr­vá a jeli možno ještě výstřel při správném zamíření během této doby „odchýlit". Tato doba byla u některých zbraní měřena a bylo zjištěno, že jde přibližně o jednu setinu sekundy. Je to doba relativ­ně velmi krátká, která však - a to je podstatné - ještě stále leží v časovém intervalu, kdy lze let střely a následný zásah ještě ovlivnit.
Samotný děj výstřelu je mnohem kratší. Pokud jde o zbraň a náboje, je možné konstatovat, že na reprodukovatelnost výstřelů má zcela jistě vliv stav úderníku zbraně. Musí mít hladký a rovnoměrný chod a dostatečnou sílu úderu.
Důležitý je i stav nábojů. Výborný technický stav zbraně i střeliva je nezbytnou podmínkou nejen pro jednotlivý zásah cíle, ale také pro mnohem důležitější faktor velikosti rozptylu na cíli. Při minimálních subjektivních střeleckých chybách pak dává maximální předpoklad zásahu cíle každým výstřelem.